7.
zaplatila,aby si postavili lepší usedlost. Tak povídali lidé, že se to musí dělat všude. U Krejčů č.6 Krejča Karel si vzal Alžbětu Vaníčkovou z Častrova a hospodařili na 5ti hektarech. Říkal mi tatínek, že měli nejmíň hektarů na Perku. Často troubil z okna na trubku tak zvaně písničky a pěkně. Sestavili perkářskou kapelu, scházeli se na kaštanu před Markovi, v koruně stromu udělali lavičky i stolečky, rozstrkané v celé koruně, posedali jako brabci po větvích, vzali do rukou nástroje hudební a začali hrát. Písně se rozléhali na všechny strany a daleko a byli slyšet do uší Častrova i Metánova. Stali se populární. U Marků – František z čísla 7. si vzal Boženu Houžkovu z Častrova a hospodařili na zemědělské půdě 7 hektarech a poměrně dobře až do té doby, kdy udělal ve stájí nové podlaží a to prý vyzkoušené, které bylo uznané jako podlaha pro dobytek, vroubkované a často nebezpečné a měli na ní roztržené krávy mezi zadníma nohama, vím že s tím Marek František s tou podlahou upravoval a po úpravě už se tak často nestávalo. Udělal pěkný vepřín, pěstoval i malé prasátka, prasnici a prodával selátka. Č.8. U Coufalů – Karel si vzal Františku Šváchovou z Častrova a hospodařili na výměře 8 hektarech. Hospodařili poměrně dobře. Postavil nový seník a nové stáje pro hovězí dobytek, zavedli napaječky a Coufal byl bubeníkem, měl svůj vlastní buben. Hrál a byl členem Perkařské kapely. Č.9. U Jana Hrona, který se přiženil z Pelce na Perky a vzal si Anežku Coufalovou-Tipkovu – měli spolu dva syny a dceru, Jenda a Míla jako dvojčata a Věru. Hospodařili na 8 hektarech na zemědělské půdě. Přestavěl kolník na seno,aby pohodlně vykýřema házel seno na seník, napřed měl seník nad obytným a nenechalo se k tomu místu zajíždět. Vzadu měli rybníček a pěstovali ryby. Č.10 Vacík Ladislav si přivedl z Častrova jako manželku Boženu Melzochovu a měli dva syny a to Karla a Jendu, hospodařili jako každý jiný, měli asi 8ha zemědělské půdy, dosta často jim něco uhynulo, často sváželi mokrý sena a jiné plodiny, když se neobjevily mraky, měli suchou píci, nastaly mraky, jeli pro to. A taky vyhořeli.
8.
V šesti letech jsem začal chodit do školy do Častrova do nové první třídy, kde nás převzal pan řídící Turek. Hodný a citlivý člověk, mírný v jednání, každý si ho chválil, který neznal rákosky ani pravítka. Byl přívětivý, měli jsme pana řídícího moc rádi. Zároveň chodil do školy pan Farář Jan Tichý, ten už nosil vestu, hodiny na řetízku. Na nohou boty a kamaše černé, přicházel s holí zakroucenou a točíval s ní jako švihák a taky při vyučování měl rákosku. Tvrdá povaha. Nebyl jen farářem, taky sedlákem, při farnosti měl pole i louky, měl kočího i služku, měl taky kuchařku. Byl velký furiant, měl pár koní, jeho chlouba, vyhoupl se na řebřiňák, práskl do koní a ujížděl na pole pro panáky obilí a když seskočil z vozu, kouká, že doma zapomněl kočího. Nakládal do řebřiňáku co mohl naložit a jel domů a po vsi moc práskal bičem a to měl vždycky zlost. Do naší třídy chodili jak kluci tak holky. Všichni jsme se znali, většinou všichni narození 1929, měli jsme mezi sebou zvoníka Františka Knota, ten jediný ve škole měl kapesní hodinky i s řetízkem, který měl zapnutý v klopu v dírce kabátu a zastrčený do horní kapsy kabátu. Pan učitel ho udělal zvoníkam a každou hodinu vyšel na chodbu a zazvonil na zvonec, který byl připevněn na zdi u záchodu. Zvonil ráno při začátku školy začátek vyučování a po celý den školního vyučování. Jak jsme rostli, tak jsme už měli jisté povinnosti při domácích pracích. Přišel jsem ze školy, na stole byl lístek, na ňom napsáno – jídlo máš v troubě, zavři chalupu, přijď ke křížku, budeš dělat po vřísla a snášet snopy, nebo odhánět mouchy od krav, ty potvory kousali víc mě a já s pláčem jsem musel je odhánět jinak by maminka spadla s fůry a vždy řádily před deštěm. Když kolikrát byl na poli, viděl jsem čápa, letěl od Ctiboře k Častrovu a viděl jsem v Častrově na komínu školy, že je tam veliké hnízdo a stál na ňom čáp. Zase jindy letěl od Častrova ke Ctiboři a kamkoliv a většinou měl v zobáku velké klacky, na maminku jsem volal, že nese něco v zobáku a maminka mě říkala, že nese děťátko, kloučka nebo holčičku, maminkám a tatínkům. Ještě v této době jsem věřil mamince, že mě přinesl čáp.
9.
Ale vždycky, když jsem ho viděl, nikdy nenesl dítě v peřince, ale hromadu klacků, to mi nešlo do hlavy. Byl jsem z toho zmatený. Věřil jsem mamince, i když jsem měl sestru Ludmilku, tak jsem ještě chtěl malou holčičku a když čáp letěl, klaněl jsem se až k zemi a volal jsem, až poletí přes naší vesnici, aby zalítl do naší chalupy a přines krásnou holčičku a vložil do vaničky. Ať jsem prosil maminku, holčičku nikdy nepřinesl. Přestal jsem věřit a dověděl jsem to od starších spolužáků, jak se narodí dítky. Chodili jsme do školy, pan řídící Turek, po dvou letech mého vyučování, se odstěhoval a nastopil pan řídící Kubín Jaroslav jako správce školy a přišel i učitel 2 třídy Štěpán Pokorný. Řídící Kubín byl výborný jako pan řídící Turek. Měl dva syny – Jaroslava a Mirka – oba bezvadní kluci. Nikdy nezradili, chovali se jako ostatní. Oba kluci říkali mamince mamičko a tak to říkal i pan řídící a ono se to tak chytlo, že se říkáválo u všech dětí a dospělích mamička a tatíček. Ale hlavně, že byl hodný a nikdy nebral rákosku do ruky, snažil se učit děti v klidu, naučil víc než nějaký pravítkář. Když jsem vstoupil do druhé třídy, ten učitel Pokorný brával každý druhý den pravítko do ruky, byl to asi jeho zvyk, aby mohl pohotově vyplácet přes zadek nebo ruce, neměl jsem ho vůbec rád, dostal jsem pravítkem často na prdelku a přes prsty a to bolelo hrozně. Mnoho kluků bylo jako já, ale pravítko na ně nebylo používané, asi proč se to dělo u pana učitele, necítil ze žádným, který nepřinesl k němu do kuchyně kus žvance žrádla, nosili mu vejce a mohl jich prodávat, co jich měl od rodičů dětí, kteří byli ve škole. A jiné maso vepřové, jitrnice, jelita, sádla, škvarků, mouky a tak dál. Já jsem mu nikdy nic nepřinesl a tak právem. I když maminka říkala, že mi připraví pro pana učitele, řekl jsem, že ne, ať mi prdel rozseká a jednou jsem ho tak namíchl, že vzal rákosku a řezal mě přes prsty a když mi dal tu třetí ránu, tak jsem mu utrhl ruku a on se praštil do kolene a skákal jako zvíře a řval, že mě roztrhne.
... pokračování příště ... |
Přidat komentář