Čundr Orlické Hory

Přináším Vám krátký report z vandru po ORLICKÝCH HORÁCH. Dlouho jsme se s Habrem domlouvali že musíme zopakovat poslední geočundr který byl před rokem nebo dvěma. Konečně se nám to povedlo. Našli jsme společný termín! Při rozhodování o tom kam pojedem byla důležitá lokalita. Bylo potřeba aby to bylo stejně daleko od Prahy jako od Jihlavy. Šumavu jsme zavrhli hned v počátcích neboť tam je letos při sezoně údajně těžkej nával. Po krátkém sklánění nad mapama nám padly do oka Orlické hory. Řekli jsme si tedy proč ne?

Habra jsem naložil v Hradci Králové na jejich ultramoderním autobosovém nádraží. Přijel z prahy za pouhých 50Kč a v ceně měl kafe, časák a film. Proč proboha ještě jezdím autem? Protože začínalo pršet rozhodli jsme se oproti původnímu plánu jet ještě autem. Přesunuli jsme se tedy do Deštné. Tam jsme se shodli že věci se maj dělat tak aby člověka bavily a proto jsme se rozhodli nestrhat se jako závodní koně ploužením se desítek kilomtrů hned první večer. A protože ještě nepršelo, zalezli jsme do prvního pohostinství nejnižší kategorie na tři škopky. Když začalo pršet vyrazili jsme na cestu. Po cestě jsme narazili jetě jednu poslední otevřenou restauraci tak jsme jí navštívili. Poté už jsme šli vážně někam dál postavit v dešti stan. Po cestě jsme už jen projíždějícím po cestě kde se jezdit očividně nemělo zkomplikovali dopravu:

Když jsme postavili na tom nejodlehlejším místě stan a zalezli ku spánku, sežrali jsme několik mysli tyčinek kterých jem vezl požehnaně. Pak už jen pustit simpsonovy v HD rozlišení a mohlo se spát. Vzhledem k tomu že déšť nabíral na síle, byl to celkem hukot. Ráno jsem se divil že jsme ve skutečnosti na moc odlehlém místě nebili

Sotva jsme po ránu sbalili stan, začalo pršet. Proto jsme vyrazlili na cestu. Šlo se pořád do  kopce a po několika kilomterech jsme si dali pauzu. Bylo to asi v půli kopce. Hodní lidé tam stavěli chajdu jako zázemí pro sjezdovku a pozvali nás dále na hlt slivovice. Na konec z toho nebyl pouze jeden hlt ale několik. Prý máme všude říkat jak jsou tam hodní lidé a máme si v zimě přijet zalyžovat. Poté jsme se rozloučili a deštěm jsme šlapali dál na chatu Šerlichovku. Tam to bylo samej polák, žádnej čech. Nicméně dali jsme si zelnou polívku, guláš a škopek, zaplotili jsme zlotem a šlo se dál. Zaujali mě dvě věci. První že Poláci měli slovník Czeski a druhá že obsluha, ačkoliv je Poláci očividně živili, tak je těžce za rohem pomlouvali. Smutné. Pak se šlo dál mokrou travou po hranicích.

Po hranicích jsme ušli kousek s sešli jsme na silnici. Poté jsme nechtěli jít dlouho, proto jsme při první možný příležitosti slezli do lesa. Šli jsme lesem a krajinou až jsme narazlili na další pohostinství kde jsme si dali dva škopky, doblili telefon a síly. Potom nás už jen čekal výstup do nekonečného kopce. Ještě jsme sešli mimo plánovanou stezku do lesa pro kešku. Byly tam nádherné několikastupňové říčky s vodopády - no prostě supr. Ale dostat se k nim a od nich byl ceklem zážitek. Bohužel vodopádky a vůbec celé místo nešly moc vyfotit... Postupem času jsme se dostali do míst kde vlivem lesní paseky vznikl supr výhled do krajiny.

Myslel jsem že už budem na hoře ale byl to omyl čekala nás dlouhá a útrpná cesta na vrchol Velké Deštné. Trvalo dlouho než jsme se tam dostali. V místech kde začala růst borovice kleč a byla mlha od mraku do kterého jsme vystoupali, jsme u cesty objevili růst krásné velké, červené, sladké lesní jahody. Tak jsme se na nich lehce na pásli. A šlo se dál. Vystoupali jsme na vrchol a objevili jsme horskou stanici která umožňovala na svých lavicích luxusní přespání v teple cca 21° což byl sen. Dali jsme sušit zmoklé a zpocené věci a začali jsme shánět restauraci. Bohužel nejbližší byla několik mnoho kilometrů daleko. Nejhorší ale nebylo že nebylo pivo ani rum. Horší bylo že nám téměř došla pitná voda. Nezbývalo než že jsem se vydal s kotlíkem a petlahví necelé 2km pod kopec pro vodu do studánky. Po tmě a v mlze jsem si krásně prohlédl okolí. Když jsem přišel zpět, Habr instaloval anténu (pouze drátovku) na strom vedle chaty a ručku. Udělali jsme jedno spojení, už nevím kam. Pokusili jsme se udělat ještě jendo spojení s Frantou do jJhlavy. My jsme ho brali pěkně ale on nás vůbec. Protože na pásmu probíhali závody do 11h, chtěli jsme počkat až budem moct lovit expedice. Uvařili jsme asi 3 litry polívky a na jeden zátah jí snědli. Poté jsme se natáhli že si na tu půlhodinu do těch 11 odpočinem. Já se vzbudil v 7h ráno, Tedy jsme moc nevysílali

Ráno jsem v době kdy Habr ještě dospával šel prohlédnout okolí. Sice byla stále mlha ale světlo. Našel jsem si jeden vojenskej bunkřík a jednu geokešku. Na rozhlednu jsem si nevyšplhal protože se z ní stala kupa nařezaných špalků vedle vrcholu... Když jsem se vrrátil do chajdy, již tam byla horská služba která nám ochotně uvařila za pár kaček kávu a pišingr. Po kávě jsme sbalili saky paky a šli dál. Vzhledem k tomu že jsme byli na nejvyšším místě, až do deštné to bylo prakticky z kopce. Asi v 11 jsme došli k autu a uchození téměř k smrti jsme se vydali dom.

Co vím jistě, chci se tam vráti. Nejen projít zbytek hřebenu, ale udělat si jeden CB portable z vrcholu s pořádným vybavením. Kopec je to holej a musí to od tud lítat jak sviňa!

Jinak celou galerii najdete zde: http://edita.ladinek.com/thumbnails.php?album=121&page=1