Slovenský ráj

Minulý týden jsem viděl v Toulavé kameře pár záběrů ze Slovenského ráje. Opravdu mě to chytlo a protože se blížil svátek a s tím spojená krátká dovolenka, dostal jsem nápad. Jak to tak se mnou je, od nápadu není daleko k činu  Proto jsme v neděli během deštivého odpoledne vyrazili směr Slovensko. Nyní bych se chtěl podělit s pár postřehy ze Slovenského ráje.

Celou fotogalerii shlédněte zde.

Z Jihlavy je to necelých 500km. Plán byl takový, že dojedem k Dobšínské ledové jeskyni a to někdy ve večerních hodinách. Tam se ubytujem v nedalekém autocampu a v pondělí ráno se mrknem do jeskyně, přesunem se do autocampu Podlesok. Neplánoval jsem jet po dálnici, aby jsme viděli místní zajímavosti. Jak už to tak bývá, začátek výletu proběhl trochu jinak.

Protože celou cestu pršelo, nechal jsem se ukecat k jízdě po dálnici. Týdenní dálniční známka na Slovensku stojí cca 200kč. Tak to není tak závažná investice. A protože dálnice po kterých jsme jeli byly skutečně hezké, asi i relativně nové, cesta odsýpala a peněz za známku jsme nelitoval.

Asi po pěti hodinách jsme k Dobšínskej ledové jeskyni. Bohužel jsme tam na informační ceduli vyčetli že mají v pondělí zavřeno. Přesunuli jsme se porto rovnou do autocampu Podlesok.

V campu jsme šli okamžitě na recepci zaplatit pobyt. Vycházelo to 2 eura na osobu, 2 eura za auto, 2 eura za stan a půl eura pobytová taxa na den. Pobytovou taxu nám zapoměl pán naúčtovat, tak jsme maličko ušetřili. Nezapomeňte při budování rozpočtu započítat 10€ zálohy, kterou vám při odjezdu vrátí. Samozřejmostí je tam pro ně bezplatná WiFi, což je obrovský bonus!

Camp byl velmi hezký a na žebříčku deseti hvězd bych mu dal 8 až 9. Nové, po hodině čištěné záchody a sprchy (na žeton za půl eura), dostatek el. přípojek, nedaleký les s dostatkem dřeva... Opravdu hezké, moc takových jsem v Čechách zatím nepotkal. Camp byl plný Čechů, což příjemně překvapilo.

Na recepci campu seženete vše potřebné, mapy, pivo, atd... Kousek od recepce je obchůdek a několik restaurací. V obchůdku jak kdyby jste se propadli do minulého století. Ale vše potřebné k dostání. Restaurace jsme netestovali, vařili jsme si sami...

Hned první den jsme vyrazili na tůru po zelené na Suchou Belou. Jde se korytem řeky, po jejím dně, popřípadě dřevěných lávkách. Místy se překonávají vodopády po dlouhých žebřících. Nejde to moc slovy popsat, musí se to vidět, ale je to vskutku krásné. Když jsme prošli zelenou a vydrápali se na kopec, vydali jsme se směrem na Kláštorisko. Je tam restaurace a dvě geokešky, tedy i kešař si přijde na své. Od jedné kešky je překrásný výhled na celou lokalitu. Proto si ji doporučuji odlovit. Dále tam jsou ruiny. Ale nic moc.

Z kláštoriska jsme šli po modré na Obrovský vodopád. Doporučuji navštívit. Asi nejlepší a nejkrásnější a nejnebezpečnější kousek trasy. Prochází se krátky okruh po žluté. Jednosměrně!

Potom jsme si prošli Velký kysel. Dlouhý kopec s pár zajímavýma místama. A jeden dlouuuhý žebřík jenž má nad sebou spadlý strom. Obezní člověk či člověk s baťohem neproleze!

Poté jsme šli do campu, kde jsme si dali sprchu a udělali si oheň, večeři a opici. Pak se šlo spát...

Druhý den ráno jsme si přispali. To jsme neměli dělat. Vyrazili jsme asi po desáté směr Prielom Hornádu. Šli jsme trasu která byla obousměrná, ale naštěstí jsme ji šli po proudu řeky. A s náma šli stovky turistů. (museli jsem je postupně předběhnout a kdyby jsme šli obráceně, museli by jsme se vyhnout) Procházeli jsem mnoho nebezpečných míst a mnoho stupaček nad řekou v dezolátním stavu. Doporučuji kvalitní boty, když jdete po dešti, na mnoha místech se chodí po kluzkých stěnách.

Došli jsem až k Letanovskému mlýnu. Cestou jsme potakli mosty, lanové mosty... Prostě bomba! U mlýna jsme si dali svačnu a pak jsme vyrazili dál... Šli jsme směrem Tomášovský výhled. Před výhledem jsme logicky museli překonat strašlivé převýšení. Ale stálo to za to. Výhled jenž se před náma otevřel byl naprosto úžasný!!!

Vyslechli jsme si historku o paní jenž tam minulý rok fotografovala. Jak tak fotila, šla, koukala do hledáčku až šlápla do prázda a zabila se. Smutné. Proto pozor. Když jsme se nakochali do sitosti šli jsme po žluté zpět. Po hřebenu. Brutální cesta, brutální kopce zančily brutální únavu. Cestou jsme potakli mnoho krásných horských luk, výhledů a panorámat. Stálo to za to. Alespoň pro mě

Zbatek výpravy byl celkem hotovej. Ale dali jsme to. Večer oheň, večeře, pivo... A šlo se spát.

Ráno jsme pobalili a valili k jeskyni. Protože pršelo, šlo tam mnoho a mnoho lidí! Parkoviště téměř 4 eura. Proto jsme si našli místo, nedalekého vlakového nádraží, u pily, kde see dalo parkovat zdarma. K oficiálnímu placenému parkovišti asi 300 metrů naučné stezky okolo jezírek. Proto neplaťte ale raději se projděte!

K jeskyni Vede kopec jak cyp. Vylezli jsme nahorů. Vstupné 7€ osoba. 10€ povolenka fotografovat. Nemusím asi psát že fotky nemáme... Jeskyně úchvatná. Naprosto něco jiného než co jsem doposud všude viděl. Masy ledu staré tisíce let...

Po prohlídce jeskyně jsme si zajeli do Smokovce do Tater na halužky a poté cesta domů.

V Žilině opravují hned na začátku most, proto je před Žilinou asi hodinové spoždění... Domů se pak jelo už v pohodě.

Potkali jsme několik romských slumů. Unás se cigáni mají ještě královsky, tak aš si přestanou stěžovat. Jinak s nima šup na slovensko!

Na slovenské straně jsem potakli asi 3 měření rychlosti radarem a 2 preventivní kontroly policií. Na České straně žádnou. Poroto tam dávejte pozor!