První pomoc

Čas od času mám v noci sen, zdá se mi, že potřebuju zavolat záchranku, policii, hasiče. Mám vybitej mobil, nebo si nevzpomínám na číslo a v seznamu ho nemůžu najít, nebo nemám signál a nejde mi to vytočit. Člověk se o to zoufále stále snaží a nic... Pak se vzbudím a s klidem, který se rozlije tělem si říkám, byl to sen, to byla blbost. Včera jedu autem od kanclu na servis. Náhle vidím auto - felicii, ze šikma zastavené o obrubník. Z pod kapoty se valý šedý dým.

Okamžitě mě napadá, nemám hasičák. Už tisíckrát jsem si říkal, musím si ho koupit, ale pořád je mi líto peněz... Zastavuji kousek od hořícího auta, beru do ruky alespoň petlahev s vodou, běžím k autu. Sleduji situaci z blízka, přibíhá i někdo jiný, otvíráme kapotu  - auto jenom vaří. Koukáme na pána za volantem, sedí divně kouká, nohu na plynu a tůruje motor. Okamžitě běžím zpět do auta a beru mobil, ten druhý člověk sundavá nohu z plynu a chcípne klíček. Volám na pohotovost. Znovu nepříjemný pocit, jako u hasičáku. Vzpomínám si na ty sny. S jistotou mačkám 155. Telefon zvoní. Oddech, sen se nekoná. Dobrý den, a představil jsem se, jsem v Jihlavě u penymarketu, je tu lehce nabourané auto, za volantem pán který zkolaboval. A kde jste? Ptá se mě operátorka. V Jihlavě u penymarketu, opakuji. No a kde to tam je? Opakuje dotaz operátorka. Na trolejbusové zastávce, myslel jsem že ví kde to je. Jak se to tam jmenuje? Otravuje opět. Sice bydlím párset metrů, ale nevím. Nevím říkám, máte to sem 500 metrů od pohotovosti, co chcete vědět??? Mám trochu vztek, chci chvátat a ona zdržuje. Nechala být polohu a začala zjišťovat, co je s pánem. Sedí za volantem říkám a nereaguje. Je při vědomí? Ano. Co ho bolí? Jak to mám vědět? říkám si. Nevím co ho bolí. Tak se ho zeptejte. Nereaguje, sedí a kouká říkám. I tak to zkouším a pána co přiběhl a je u něj dotazuji co mu je? Kroutí halvou že neví. Nevím, říkám zas do telefonu. Opět operátorka opakuje dotaz co mu jako je. Všímám si důchodkyně, asi chotě pána, říká asi infakt, podivně klidně stojí opodál. Tak je to jasné, říkám si, pán má špatné srdce. Do telefonu říkám infarkt! A mám pocit vítězství! Paní v telefonu se díví, jak umím poznat infarkt a stále chce vědět kde ho bolí. Už jsem opravdu nasraný, ačkoliv to vše trvá několik sekund, tak zdržuje, kráva. Říkám, že nevím co pomě chce a myslím, možná i říkám něco o prdeli. Posílám sanitku - říká. Pokládám telefon dost vztekle.

Už jsem je zavolal, říkám. Budou tu hned. Někdo mezi tím začíná řídit provoz. Tlačí se tam trolejbus a padají mu troleje. Tak za půl minuty slyším sanitku. Houká. Osvobozující zvuk. Jede z druhé strany. Dívím se tomu. Nezastavuje. V tom mi dochází že nejede pro pána. Kurva. Další dlouhé sekundy. Pořád ticho. Pán dýchá, tupě zírá, nehovoří, občas maličko pootočí hlvu. kdyby měl infarkt dýchal by? Asi ne přemýšlím, co se to kurva děje? Kolem se vytvořil hlouček zvědavců. Stojí ve vzdálenosti, jako by jsme měli ebolu, slyšeli na nově že řádí v africe. Někdo si nás fotografuje. Náhle slyším z dálky sanitku. Vše ze mě padá, nyní už to není na mou zodpovědnost. Jdu k důchodkyni. Stále stojí opodál, má u sebe dva vnoučky. Ptám se jí, jestli má komu zavolat. Říká že mladí jsou v práci, tak může zavolat leda sousedovi a volá mu. Dívím se tomu, že nehce otravovat mladé v práci, když měla autonehodu, možná jí umírá manžel a musí se přitom starat o dva vnuky. Jejich děti. Prvně si myslím že je kráva, až déle mi došlo že byla možná v šoku.

Přijíždí sanitka, uhýbám autem a vracím se tam. Lékaři s klidem a profesionálně analyzují situaci, berou krev z prstu, vyndavají věci z kapes, mobil, peněženku, kartičku pojištění, sundavají hodinky. Už mají výsledky. Pán má nízký cukr. Hypoglykemie. Už mu bylo špatně v noci, málo snídal, říká důchodkyně. Přijel soused, odvádí děti do passatu. Ještě chvíli koukám a jedu pryč. Vše si přehrávám v hlavě.

• Stále nemám hasičák. Kvůli pár stokorunám se může stát neštěstí.
• Jak dlouho trvá uvařit felicii tisknutím plynu na volnoběh? Za tu dobu nikdo kolem nepřišel pomoci. Na zastávce trolejbusu plné lidí!!! Solidární jsou řidiči, ti co pomáhali zastavili autem.
• Zlepšil bych svůj telefonát ale taky bych zlepšil instrukce operátorky, řekl bych že jí to fakt nešlo.
• Projevy hypoglykemie teoreticky znám, proč mě to nenapadlo?
• Kdyby mě to napadlo, co bych mu dal?
• Kdyby pán nedýchal, tak jak by jsme ho dostali z auta? Byl takový ovar? Uměl bych resuscitovat?
• Kdyby to hořelo, jak by jsme ho vyndali?
• Nezamknul jsem si auto po dobu řešení, jsem rád že mě nikdo ze zastávky neokradl.
• ...

Vlastně, nic se nestalo, ale člověka to nutí se zamýšlet... Příště to můžu být já nebo ty...

Sepsané je to podle paměti, sice to bylo včera, ale vlivem stresu jsem nezvládl odhadnout časy a dialogy nemusí mít úplně totžné znění...