Moje básně z mládí

Pojedeme na výlet,
poznáme tam celej svět.
Svět je krásný ale zlý,
policisté doma spí.
Projdu hídkou na hranici,
dojde tam však ke pranici.
Najdou u mě trávy joint,
můj životní break point.
Vše se mi to zdálo.
hulim stašně málo.

Objevil jsem naftu,
za dvacet tři šedesát,
někdo hledá u arabů,
mě však stačí nastartovat.

Dojedu si do Pejru,
koupim nafty kýbl,
prodám ho a zbohatnu,
vazem jsem si hýbl.

Teťkonc ležim v nemocnici,
nehnu ani malíčkem,
na mozku mám chobotnici,
chcu bejt raděj králíčkem.

Dinosauři vyhynuli,
páč se z práce pominuli.
Já nebudu pracovat,
přestaňte mě s prací srát.
Školu taky nenávidím,
že mi nejde to se stydím.
Půjdu asi na pivo,
u baru je vždycky živo.
Kamarády potkávám,
pravdu ale poznávám.
Maji velký prachy,
já prožívám krachy.
Už si vážu uzel,
v žákajdě mám sardel.

Když potkám v noci cigána,
zatnu ruku v pěst,
zas bude chtít cigára,
tluč ho všechna čest.

Pořád jenom kradou,
stát jim prachy nedá,
perou se jen s kudlou,
teť zapíchli žida.

Já jsem Cigoš kdo je více,
po hospodách zní,
propíchnou ti kudlou plýce,
málo kdo dnes klidně spí.

Hitler vybil slušný lidi,
cigoši však zůstali,
Bůh se asi strašně stydí,
oni ale přežili.

Komunista jim dal práci,
oni mu ji zničili,
komouš odešel do Ruska,
bílí jsou zas v prdeli.

Hlas lidu teť vládne všem,
lidi směny pracují,
cigáně vzalo kolo dětem našem,
a doma ho zpracují.

Policista se jen směje,
já jsem krátký hubu drž,
žena doma okna meje,
za ně dávám velkou mříž.

Ve vězení žiji já,
daně platím pracuji,
žena pláče má,
brokovnici zkracuji.

Zabíjím jich jenom páry,
na Mírově posedím,
už mi chystaj černý máry,
a pak v zemi dlouho tlím.

Evropa už není naše,
pláčou taky sousedi,
z mrtvích z těch se vařej kaše,
politici jsou zmrdi.

Hvězdy na nebi v noci svítí,
já ti trhám rudé kvítí.
Barva lásky rudá je,
jsou pro tebe lásko moje.

Snad mě nikdo nespatří,
vezmu ti ji nazítří.
Na tebe se strašně těším,
až tvůj obličejík spatřím.

Dlouhý život s tebou žít,
nenechám si jenom snít.
Díky bohu že tě mám,
pojď jdeme domů k nám.

Už jsme spolu dlouhá léta,
po životě už je veta.
Já tě stále miluji,
báseň ti teť mailuji.

Příroda si poradí,
pytel s odpadky ji pohladí.
Než se rozpadne trvá to sto let,
petlahví je plný svět.

Že mi není patnáct vím,
Tak krajinu chráním.
Když kus dřeva spálím,
strašlivě se stydím.

Do pekla však asi nepůjdu,
až zemřu na humus se rozpadnu.
Pohnojej mnou květinu,
s ní kluk potěší dívčinu.