Vykradené auto

Napsal uživatel Ládínek dne 4. Listopad 2011 - 19:54.

vykradené auto zloděj jihlava Dnešek začal ráno neobvykle. Ačkoliv celý týden, stejně jako minulý týden, vstávám v šest hodin ráno na rehabilitaci, která zapřičinila, že mohu opět pohybovat hlavou bez bolestivých grimas, probudil jsem se v sedm. Strašně jsem se lekl a vyskočil, že jsem se praštil o strop na naší mezonitový posteli. Průser velebonsti. Ale co... Když už jsem si přispal, udělám si hezkej pátek. No ne? Proč to nevyužít ve svůj prospěch... Vstanu, prožmoulám oči, jdu do koupelny a na wc, a vykonám to co se tam běžné koná. Obleču se, krásný čas, s úsměvem na rtech mířím k mému vozu. Blížím se a mačkám tlačítko centrálního odemykání...

Klik a nic. Říkám si ha, vybitá baterie v klíčku. Proto dám ruku co nejblíže do míst, kde si myslím, ani nevím proč, že to musí fungovat. Klik. Nic. Koukám, zrcátka sklopená, neklamné znamení že je auto zamčené. Sklápějí se totiž sama při každém zamčení. To je divné, letí mi hlavou, zkusím to znovu. Klik. Nic. Poté, nevím jak mě to napadlo, stisknu tlačítko zamykání. Klap. Hurá. Ale proč se to zamknulo? Že by jindy zcela vychytaný citroen měl poruchu? Nemyslitelné! Klik. Mačkám znovu klíček odemykání a již se vůz odemkl, zrcátka odklopila. Nyní mám vyhráno, mohu jet do práce a užívat si hezkého mlhavého dne plného inverzního počasí...

Otevřu zadní dveře, abych si na sedadlo za řidičem položil svojí brašnu s notebookem tak jako každé ráno. Ale co to, v odložení brašny mi brání obrovský kámen. Nepamatuji se, že poté co jsem se včera před sedmou večerní vrátil z práce, stavoval na pole a sbíral nástrahy na sekačky. Protřu si teda voči a rozhlédnu se více. A do píče, zařval jsem pěkně nahlas, nyní již bez úsměvu na rtech. Místo druhého bočního okna, zí ve dveřích díra jako prase. Všude po voze se třpitily jiskérky střepů... Nyní mi došlo, kdo byl na poli sbírat šutry. Vykradli mi auto. Zase. Kurvy kryptofašistycký.

Zachoval jsem chladnou hlavu a volám na oprávněná místa ve firmě, že my ty kurvy kryptofašistycký zase vykradli auto. A protože k jeho odemčení použili posranej kamen, rozmátili vokno a kdo ví co ještě. Jestli teda mám volat polucajty, který mě stejně budou jen několik hodin zdržovat od práce a za dva až tři měsíce přijde papír, že vyšetřili leda hovno. Ale prej je mám volat. Tak jsem je volal. 158, polib prdel kosům. To si pamatuju asi od druhý třídy.

Ptaj se mě na samé píčoviny. Nechápu, v dnešní době kdy i google ví kde bydlím a jestli jsem zrovna doma, se mě policajti ptaj kde jsem. Jak si má člověk, v krizové situaci vzpomenout, jak se jmenuje ta podělaná ulice kde zrovna parkuju? Naštěstí jsme se domluvili, seděl tam, na štěstí, o poznání menší dement než jindy. Na konec čekám a vyhlížím policejní vůz.

Pak přijel. Sice od druhého směru než je policejní stanice, ale může za to jistě můj zmatený popis místa činu. Vystoupili dva polucajti. Koukaj na mě, na auto. Na mě, na auto. Pak zas na mě a pak říkaj, co vám ukradli? Nevím, povídám, na nic jsem nehrabal, abych nezkurvil otisky. Poté policajti koukaj, teť už ani na mě, ani na auto, ale na sebe. Pak teprv na mě. V tom mi došlo, že nepřijela dodávka kriminálky jako obvykle, ale obyčejná ochcávka, a že teda žádný štětečky jako v kriminálce majami. Tak to prej otevřete a podívej te se. Tak jo. Otevřu místo činu. Hroznej bordel. Né že bych byl nějakej čistotnej, v mém autě je zcela hroznej bordel, vzhledem k tomu, že v autě prakticky bydlím. Ale to co tam bylo nyní, mě dostalo. Bylo vidět že zloději se podívali opravdu všude. Kurvy.

Vyjmenoval jsem tedy co ukradli. Polucajti si to napsali. Pak si napsali ještě co neukradli, asi pro případ, že bych vyhodonotil, že se toho ztratilo málo, že mi vznikla malá škoda, a že bych chtěl ještě něco ukrást sám.

Polucajti se pak vydali hledat svědky. Musím uznat že práci odvedli dobrou. Poctivě obcházeli dveře a ptali se lidí. Pak se šli zeptat nedaleko k hasičům, kde maj přidělaný kamery, jestli není něco na záznamu. Jediná potenciální stopa. Kamery. Bohužel zjistili že ty vypatlaný hasiči vyplejtvali jistě desítky tisíc peněz z kapes daňovejch poplatníků, na podělaný makety, který zaznamenaj leda hovno. A né zloděje.

S policajtama jsem se domluvil, kdy přijedu na služebnu a rozloučili jsme se. Já sedl do auta a jel si vyložit zbytek bezcených věcí, co neukradli, do skladu. Ale jak jsem dosedl, měl jsem prdel jak jehelníček. Kdo neviděl nikdy vymlácený vokno v autě tak nepochopí. Vokno jako by vybuchlo a střepy, ale hlavně malinkaté střípky, které jsou sotva vidět, jsou úplně ale úplně všude. I po důkládném vysátí a vyčištění auta, jsou schopné vypadnout i po letech odkud si z hyperprostoru, kam se s vysavačem nedostanete.

Pak jsem jel na OMV na vysavač. Než jsem to trochu vysál, utratil jsem 30kč za podělanej vysavač.

Dojel jsem na policajty, zaparkoval tak, aby bylo dobře vidět na moje auto od přepážky, slečně za přepážkou říkám ať mi na to kouká, aby tam nikdo nelezl... Šel jsem za polucajtem sepsat lejstra. Až na to že se mu během toho posral počítač a museli jsme se přesunout k nim do kanclu, kde měli strašnějch drobků na stole, se nic nestalo. Než jsem došel k autu, sedl si a jel. Koukám co to mám za stěračem. Třepotal se tam proslulý, růžový, lístek smrti. Otáčím vůz, na ultra, přez ručku, ani jsem věděl že to umím, a jedu zpátky. Slečně říkám. Tak jsem tady zas. Asi víte proč. To jste se mě sakra moc nezastala. Hmmm, nezastala. Špitla. Říkám, mě okradou a já dostanu pokutu? Požádala mě o lísteček a občanku. Podám jí to a odběhla kamsi dozadu. Vyšel polucajt jak hora. Říkám první, jdete asi za mnou! Asi prej jo. Prej jestli vím co jsem udělal. Říkám že vím, nechal jsem si vykráct auto. Nenechal se vyvést z míry. Prej můžete dostat až dva tisíce. Co na to mám říct? Říkám super. Vokradenej a s pokutou za dva litry. Fakt bomba pátek. Na posranýho i hovno padne. Chvíli na mě kouká, podá mi doklady a povídá jeďte... Nashle.

Následovala cesta do autoservisu, kde po chvíli opruzivního dohadování vyndali vokno z nového auta a nasadili ho na moje. Spokojenost.

Večer jsem si musel domá dát pár piv a trochu vína na uvolnění, a šel jsem napsat článek...

Závěrem chci říct, že potkat tu kurvu co to zase vykradla, tak jí useknu ptáka i s hlavou. Ptáka bych mu narval do krku a hlavu do prdele. Nechápu proč ty kurvy musej dycky okrást člověka kterej nikomu nic zlýho nedělá, a třeba se nemá ani vůbec moc dobře. Posraná čecháčkovská hlava usoudí, že kdo má služební auto, je na tom kurevsky dobře a vlastně si to ani nezaslouží. A vůbec je nenapadne, čím to všechno může bejt vykoupený. Pak je ještě vysoce pravděpodobný, že to byl cigán, těch je po Jihlavě taky jak nasráno a rojej se tu jak hmyz... Možná si mě vyhlédli nedávno, když jsem jel na sociálku na servis. Stálo jich tam všude jak namrdáno. Ale tolik (dávali zrovna dávky), že jsem se tam fakt bál vůbec projít k výtahu! To jste fakt neviděli co jich tam bylo.

Nyní již naprosto rozumím, že člověk co vypátral odcizenej nojbůk, zveřejňoval na blog screeny s masturbujícím zlodějem. Taky bych to udělal!

Nyní mě čeká obcházení zastaváren. A jestli tam najdu cokoliv z mejch, v čr zcela neobvyklejch částí nářadí, tak ať si mě, svině zastavárník, nepřeje! Volat policii budu až jako krok číslo dvě.

Zastavárníky beru jako zloděje. Nevěřím, že tuhle práci může dělat normální slušnej člověk. Musí to bejt samá krysa, hajzl a podrazák. To je jasný. To je jako by hajzlbábu dělala anglická královna.

Jal jsem se tedy googlit zastavárny v Jihlavě. Koukám co je těch zmrdů v Jihlavě. A to jistě nejsou všechny...

Petr Pupík-Zastavárna Jihlava

židovská
586 01 Jihlava

Telefon: +420 567 311 827

Jaroslav Kohn - Zastavárna Jihlava