Kronika Václava Příplaty strany 16, - , 23,

16.

Jeden tatík vzal do náruče všechny hrábě, 10kusů a druhý tatík je po jednom vytahoval z náruče a házel na kůpy, byla noc, tak je nemohl vybírat. Bylo zvykem na Perku každým rokem 30.dubna pálení čarodějnic, celý týden jsme sháněli chrastí, dříví, sušinky a vozili na vozíku na místo pod les, kopec na rozcestí a připravili velikou hromadu, čím víc toho chrastí, tím jsme měli větší radost. Náš oheň byl daleko vidět až do Jakubína, doma se připravili staré hrnce děravé, plné smolniček, z drátů z jedné strany na druhou stranu hrnce, oblouk, který se roztočil a hodil, tao byly i košťata staré, taky se strkaly do ohně a vyhazovaly do povětří. Byla legrace. Někdy jsme vycpali bábu slámou a než jsme zapálili, strčili ji nahorů do hranice a škrtli sirkou. Za chvíli plápolala a ječela. Každým rokem jsme stavěli máj, hledali jsme nejdelší hradbu, ta se porazila na kopci osekala, oloupala, nejtěžší konec se dal na vozík, vzadu špic držejí dva chlápci a doprava je snadná, až na střed louky na Perku, kde je vykopaná jáma, na zapuštění do země. Na vršek máje přibito vršek z břízy, ověnčená různýma barevnýma fáborama a pod vršek se udělá velký věnec, propletený fáborama, od vršku je pustěn 5 metrů níže. V 10 metrové výšce se uvážou provazy, od spodu máje na všech stranách a spodek máje se zasune do jámy, vemou se řebříky, na podepření, tahají se provazama, zastrká kousek po kousku do jámy. Když se postaví, všechny strany provazu musí být nataženy, zatlouká se díra u máje kamením a hlínou, ubíjí se palicema , aby máj pevně držela. A začalo večerní hlídání máje, od večerních hodin dva chlapci do půlnoci a od půlnoci střídání stráží do rána. Každý den jsme museli v noci hlídat, aby nám ji někdo neukradl, takové řešení u máje je nezbytné. Tak jsme denně hlídali, celý měsíc. Poslední dny byly kruté, chtělo se nám pořádně spát, až přišel poslední den ke kácení máje.

17.

Na oslavu byl gramofón a byla legrace. Byla sodovka, pivo, zkrátka sváteční den, veselo a živo. Příští rok jsme postavili máj znovu a nastalo zase mučení, v noci hlídání, asi pátý den od spodu nahoru máje jsme natloukli dva metry vysoko samé řebíky na všech stranách. Sesbírali jsme po Perku všechny řebíky, které nám dali strýčkové, drobný, velký, rezatý, nebylo možno máj proříznout, aby se nenarazilo na řebíky a hlídalo se dál a ve dne se radíme, že nám ji dneska nemůžu žádný vzít, že je dobře otlučená, ale přesto jsme ji střežili další dny. Byl to pro nás očistec, kam jsme ve dne sedli, tam jsme spali. Bylo 18.května, říkali jsme si, že jí už hlídat nebudem, že nám ji stejně nemůže nikdo vzít, tak jsme všichni spali jako buci. Ráno v 5 hodin mě něco probudilo jako znamení. Letěl jsem k oknu a koukám na obec a máj nikde. Divím se, to není možný, ještě jednou se podívám a skutečně je pryč. Vyskočil, probudil maminku a tatinka a vyskočil jsem z chalupy a utíkal k Hronovým, ty taky spaly, tak jsem jim zařinčel na okno, teta otevřela okno, v tom se probudili obá kluci a já jim říkám, Jendo, Mílo, máj někdo vzal, než se probudili z té mé zprávy, je to pravda, máj je skutečně pryč, říká teta Hronová. Vyskočili, nevěřili našim slovům, jen jsme přestali hlídat, je pryč a hned nám bylo jasno, že nás někdo pozoroval, jestli hlídáme nebo spíme. Jako kdyby to věděli, že jsme od hlídání unaveni, že budeme spát jako když nás do vody hodí a ono pro zloděje to vyšlo. Když se vyspali ostatní kluci a holky Perek, nemohli věřit svým očím, co to všem dalo práce, než jsme jí vyzdobili a postavili, že jí někdo ukradl, že je pryč. Uradili jsme se ihned toho dne, že se musíme podívat do všech vsí okolo Častrova, šli jsme až 20. května do Ctiboře, Metánova, Pelče i do Jakubína, nikde nestála, tak už se s ní rozloučíme, kdož ví, kam ji odvezli.

18.

Až já jsem byl tatinkem poslán do Ctiboře do kovárny k panu Bártovi 21. května odpoledne a podívám se na Ctibořskou máj a hned jsem ji poznal, že je naše. Jak jsme přišel domů, hned za klukama a povídám. Kluci, máj jsem našel říkám, ve Ctiboři. To není možné, vždyť jsme tam byli včera, povídají kluci kteří ve Ctiboři byli ale viděli májku, stojí tam na místě jak tam vždycky stávala. A hned 22. května jsme odjeli vozíkem do ctiboře. K navečeru aby sme nedělali žádný rajt. U Šohajkovýho křížku uhnuli do leva ze silnice, do polí a po jedné mezi bez drncání jsme dojeli za zahrady Ctiboře. V domění že nás žádný nesleduje. Šli jsme tam všichni. Nebyla tak lehká, tak jsme se rozdělili a šli jsme k máji ze všech stran. Bez vozíku, aby nás neprozradil. Ten zůstal za Ctiboří až ji vydobydem že jí odnesem, všechno v tichu.

Tak jsme ze všech stran našlapovali jako kočky, potichoučku abychom neudělali žádný hluk. Všichni za tich půl hodiny jsme byli u máje. Jeden hlídal a ostatní hrabali hlínu a kamení od máje. Potichu jsme se usmívali jak je převezem, až se probudí, bude na místě místo máje koště. Jak tak všichni potichu hrabeme, něco cvaklo a zase ticho. A najednou jsme byli mokrý jako slepice.

Poblíž máje v potoku měli připravenou hasickou ruční stříkačku a ze všech nás lilo a kdo chtěl utéci, neušel té vodě, ta postříkala každého. A chcechtali se jak na nás vyzráli a křičeli na nás abychom zase brzo přišli, až budem potřebovat vykoupat. Tak jsme si říkali že se už nebudeme pokoušet, když na nás mají takovou techniku, ale nepomyslili že druhý den přijedem k té májimáji znovu a nalepili jsme na tu máj cedulku, to se vám to dnes vychrupuje, vodnesli by chom vás ospalci i s postelí! Vzali jsme domů vozík, po mezi spátky už jsme nejeli, ale po silnici a čekali jsme, co bude dál.

A30 . května s Fanoušem Markovým jsme odpoledne řezali třešeň před sádkou Petrovou. Slyšíme že posilnici drncá ráfový vůz. Zůstali jsme v práci a hledíme z které stranykdo vyjede. Přibližoval se až zahnul na perky u Tomcových hned jsme ho poznali že je to doležal s koňmi a veze máj. Před Petrovi zůstal stát, že přivezl tu máj, abychom ji ještě postavili.

19.

Tak to zatím nechte na voze, my to hned uřízneme od spodu pobytý řebíkama. To druhý nepoškozený jsme sundali z vozu a ten spodní kus jsme mu nechali na voze, ještě jsme to k vozu přidrátovali, s tím abychom ho tím poděkovali , že to dovezl na Perky. Doležal stále nadával, že to nechce, že je to samý řebík. Vše co jsme našli na jeho voze, tak jsme to omotali kolem toho zbylýho kusu. A nadával jako špaček ale odjel. Popošli jsme k silnici a hleděli co bude dělat. Jestli ho uslyšíme nadávat. A on se dostával k zatáčce, tam zastavil a stál. Všechno odmotal z toho daru, co jsme ho s tím obrařili, hodil to na rameno a schodil to do příkopa, sedl na vůz, jistě si odpliv, prásk bičem k domovu.

Uklidili jsme u sušárny bordel. Sušárna byla na tom místě postavená na sušení lnu, a když se přestalo sušit, přestal se len pěstovat, tak tatíci kolnu rozebrali, poctivě doufám rozdělili, odvezli domů a my omladina dělali úpravu hřiště na volejbal, síť jsme si půjčovali ze školy a hráli jsme často tuto hru na Perku. Bylo dost omladiny pro tuto hru, ale přícházela i z Částrova omladina a volejbal se stal soutěžní hrou. Blízkosti Perek v březách a kaštanu za vsí ke kopci bylo hřiště volejbalový.

Na perku u kapličky byla udělaná kůželna, házeli se koule po prknách ke kaštanu, kde stály kůželky v kosodelníku 9 kusů. A kdo co porazil, na lípě u křížku visela tabulka, na ní se zapisovali výsledky poražených kůželek. Hráli za penízky, kdo prohrál, musel patit výjercům. Kůželna byla postavená pod lípama, těsně bylo z páteční koryto na koule od kůželek z kopce dolů na místo k házení. Dost často tady hráli a děti jim stavěly kůželky. A dětem taky platili podle toho kolik jich porazili. Když porazil hráč devět kuželek na ráz, platili stavačům více. Stavači se domluvili a to byl Bohouš Coufalů a Karel Příplata, že často bude poraženo celý pole kuželek, tak ny každou kuželku namotali slabonký drát, kolikráte je podtrhl a tím si vydělali víc penízků, aniž by na ten podvod někdo z hráčů přišel. Jako každý podvod se provalí, tak tento se brzy provalil

20.

Oni stavěli obá jak Bohouš a Karel ve hře, než tam koule dojela, kůželky byly na zemi poražené. Zkrátka je podrazili dříve, dostali za to každý pár facek a už nikdy nebyli zvaný aby stavěli kůželky. Stavěli mladší.

Po nich jsme stavěli kůželky my a dostávali jsme také penízky, které jsme používali na housky a rohlíky u pekaře Dolejšího. Tak zvané u Průchů byly nejlepší, chleby byl chutný, zdravý a úhledný. Já jsem chodil do Ctiboře stavět kůželky, neřek jsem doma vůbec nic, bylo to v neděli odpoledne, za Doležalovy, byla postavena kůželna.

Pan Doležal je 1 hospodský a pořádá tancovačky a hrajou se kůželky, já jsem přiběhl odst pozdě na večer s penízky a stavěl jsem úplně sám. Pan Doležal mně říkal že kluci Ctibořský nikdy kůželky nestavěli a nikdy stavět nebudou. Tak jsem se ptal jestli mám přijít v neděli odpoledne stavět kůželky a všichni co to slyšeli tak volali, jen přijď, budem tě potřebovat. Když jsem přišel domů, tatínek i maminka kde jsem byl, kdyyž jsem jim vyprávěl že jsem u pana Doležala stavěl kůželky, tatínek pravil a už tam nepůjdeš, vo tomu řeknou kluci Ctibořský, že jsi jim přebral výdělek. V neděli tatínek mi do Ctiboře zakázal, byl jsem zaražen, ne tolik abych si z toho něco dělal. Všení den tatínek se potkal s ňákým Ctibořákem a on že mu praví, proč ten váš kluk Véna nepřišel stavět kůželky, když jsme ho minule všichni prosili aby přišel. Tatík říká co vaši kluci? Odpovídá ze Ctiboře musíme stavět sami, kluci prohlásili že nikdy stavět kůželky nebudou, proto jsme vénu prosili aby přišel a on nám to slíbil, že přijde. Tatík odpovídá, teď už vím jak to je, v neděli odpoledne k vám ořiběhne, když jste mi to všechno vypověděl, teď už mu bránit nebudu a sám vám Vénu pošlu, k tomu je potřeba k stavění kůželek mladý kluk.

21.

Když jsem byl klukem, byla spousta chroustů na stromech. Nejvíc na břízkách, na slískách ale i na bukách. Hrnce museli být s puklicemu a další kýble bez pukliček, nemají žádné úspěchy, co se chroustů do nich naházeli, tak oni vylezli. Každý připravil pro chrousty ty nejlepší nádoby, aby z nich nevylez ani jeden. Nosili všechna omladina spoustu kýblů, chroustů ke starostovi a ten je odvážil každýmu jednotlivci, podle váhy dostal peníze. Chodili s chroustama více mládeže po hromadě, aby starosta odvažoval na jednou.Šli jsme všichni za jeho hůmna, tam byl kompost, do země vykopaná veliká jáma a do té jámy se chrousty sipali. Přinesl se hrnec vařícíc vody a na ne se voda vařící vylila.

Jen bručeli ale ven se nedostali. A šli jsme zase sbírat chrousty, dvakrát za jeden den jsme všichni přinášeli kýble chroustů a druhý den jsme v práci pokračovali. Čím víc jsme jich sebrali, tím víc jich bylo po stromech a mnoho dní nám trvalo než jsme je všechny sesbírali. Umluvili jsem se, jak ty penízky rychleji získat. Vymysleli jsme že půjdem za stodolu do jámy a naházíme pařené do kýble a půjdem o jednou víc za starostem a přišli jsme ze dvouma kýblema, viděli jsme na starostovi že to poznal. Zatím ani on ani já mlčel, starosta to přijal a zaplatil. Přes celou noc jsem nemohl spát, i když to nebyla jen moje vina, jak to bylo u těch dalších kluků nevím, a jak jsme přinesli nádoby s chroustama, tak jsme se starostovi přiznali a starosta povídá já vím, jak to, že to víte? To je snadný, ty spařené chrousty nevytvářejí bojovnost a vrčení a lezou jako spařené. Pane starosto omlouváme se, tyto kýble jsou na včerejšek. Nepotřebujeme žádné odměny, nepatřila nám, až ty příští. A starosta nám děkoval, to jsme se divili, co se to stalo a hned nás poznal že jsme z toho vyšinutý, přiznání je krásná a zásadní vlastnost, budete v životě spravný lidé. A vy se v životě nestratíte.

22.

Jednou jsem přišel do čihadla a koukám, co tam bylo chlapců a dívek. Například Máňa Krejčů a Liduš Coufalová, nebudu je všechny vypisovat, skovaný za stromama a za kemenami a já koukám že si hrajou na skovávačku. A oni mně ukazují Marii Peroutkovou a ona byla celá slečená a její manžel Karel Peroutka ji fotografoval, ona prováděla různé postoje. A když chodila do školy do Počátek často šla s spolužákama z domova a málo kdy do školy se dostavila. Když přišla za Ctiboř k Počátkům, na silnici je dolina, skočila do prava a dostala se do vysokých keřů lískových oříšků a suchá tráva, tam často ležela po celý den a když šly děti ze školy z Počátek, tak se přidala, po hromadě šli domů.

Jednou jsem ji hnal z čihadla, Marie utíkala po své mezi dolů k Perkům, jak tak letěla nekoukala na zem zakopla o drn a padla na nos a vždycky řekla vole, kanče, bejku. A s tou holkou žádný kluk ani holka nechtěla mít žádnou kamarádku, ta uměla, tak se každýmu vyšklebovala, že sní žádný upřímě nekamarádil, poněvadž každému sprostě vynadala. Nadávky pochytila od rodičů, její maminka, nan nadávky byla expert a co se nadával Tomec všichni byli za jedno. Ze zahrady jablka a ostatní ovoce uměl Tomec prodat. Dokud žil tak zahrada byla obstojná a jak nastoupila na chalupu céra Marie tak zahradu nikdy neposeče. Prosadila jiné stromky a všelijaké výhony okachlíkovala štíty zasázela vysokým stromovým, aby nebylo vidět úprava štítů. Už jim kolník spadl a spadne to časem všechno, nikam nesmí svítit slunce, ty stromy a keře to drží po hromadě. Udržují vlhkost zdí, v zimě to rozpraskají a postupně s větrem který tady dují a to hlavně od Počátek se jednou úlně stavení zboří. Je třeba sekyrou odstranit vše, jenže tomu Marie nerozumí, ta to má za nejlepší. Za jejich stavením je to ještě horší, tam okolo zdí vysázela takovým hustým rozštím, pro mne je to rozští, co hyzdí zdiva nepatří ke zdi, ale do okrasný zahrady. 1 kus, nic víc. Vítr strhne pár tašek a oni jsou tak zlostí pojatí že říkají že Perkaři jim je vzali a to pochází ze dvou Pražáků!!

23.

Na louce pod Perkama byly dva rybníčky a jeden na Tomcový louce a druhý na Vacíkové louce, asi tak v prostředku každé té louky na stejno. V každém rybníčku byly ryby kapři, dosti pěkně rostli. Vacíků rybníček byl Vacíka a Tomků rybníček byl taky Příplaty mladšího. Měli jsme tam 16 kaprů. Vacík ryby vylovil a my jsme je ještě nechali na pozdní dobu a zatím je někdo vychytal. Pustil vodu v noci a vybral vodu co neodtekla, vyházel je na břeh. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne. Spolek je dobrý ale da už je moc. Navazoval jsme s omladinou různé hovory, že žádný nevěděli kam je směřuju, až jsem se dozvěděl všechno co jsem potřeboval. Tomcovi jsem napověděl že vím kdo to vybral a on na co čekáš. Dáme to četníkům. Nechtěl jsem, co z toho strejko. Budeme mít my ryby, jsou snědeny a budou si z nás dělat šoufky. Budou jem uset zaplatit, říkal tomec. Ji a žádného jsme nechytili, znám kluky, aýž půjde do tuhého, všechnou zapřou a neprozradí před svýma kamarádama že zradily svý kamarády, to se nikdy nestalo. A když na některýho to praskne, ty druhý už o něj nemají zájem a dostane přes držku. Přesvědčil si mně, tak četníkům to neoznámíme. Řekl mě to Šimků mladší a Vacík tam byl také, Jenda a ostatní omladina byli v hospodě. Pilo se, veselilo a v půl noci jeden pravil, když jsme se tak pobavili, mohli by chom vylovit ňáký rybník, všichni souhlasili že bude legrace, až půjdou pro ryby a v rybníku budou jen žáby. Všichni s návrhem souhlasili a tak to provedli.

U Vacíků taky hořelo, říkali perkaři že pravděpodobně vznícenm sena, nebo mokrou slamou, jelikož Vacík při sklízení sena, podle Marků, jak se zatáhla obloha zapřáhli kravky, i kdyby bylo půlnoc. Hasili tady na čísle 10 hasicí sbor Čstrov, voda se brala z rybníčku před Vacíkovi, ruční stříkačkou za chvíli bylo vypumpováno, tak vzali studnu a za chvíli byla prázdná, přehodila se hdice zase do rybníčka. Házeli věci oknama ven, i peřiny, ze skříně i oblečení. Nadělali tolik škody tímto způsobem, že často o tom hovořili, že si neměli co nasebe vzít.