Euro Čundr Trip

Minulý týdem jsem s Kámošem Habrem absolvoval menší Euro - čundr - trip. Proč Čundr? Mu volám, říkám, měli by jsme podniknout nějaký čundr. Povídá Teď? Vždyť jsou venku mrazy jak cyp! Tak prej nic. Pak mi volá. A nepojedem do Itálie? Tam je 10°C. Říkám tak jo, tak pojedem. Prej Ale musíš vzít auto... Nicméně slovo dalo slovo a já si domluvil dovolenou. Vzal jsem si dokonce čtvrtek a pátek! To dělám maximálně jednou za rok!

Byli jsme domluveni na šestou hodinu ve středu večer v Praze. V 6:10 tankuju na ONU a zvoní telefon a volá Habr. Je značně rozladěn že ještě nejsem ani poblíž Prahy. Ale co se dá dělat. Cestou k Praze jsem si vzpoměl že musím uzavřít cestovní pojistku. Tak jsem šel k Habrovi do práce na PC, čímž byl velmi potěšen. Poté jsme v Liedlu nakoupili basu plzně, a chleba. K chlebu jsem měl připraveny 2kg řízků jež jsem nasmažil večer předtím.

Mohli jsme vyrazit na cestu. Jeli jsme mnoho a mnoho hodin. První fail se stal prakticky za hranicema s německem. První křížení dálnic Habrův garmin neznal. Vzpoměl jsem si: proč bych si aktualizoval mapy? Mám mapy z roku 2008. Se přece nemohlo nic změnit. Proto jsme jeli špatně. Kdesi v noci v Německu u Mnichova jsme potakli na 4 proudé dálnici auto, jak jelo prostředním pruhem. Vzhledem k tomu že všichni němci jezdili v pravém pruhu, bylo jasné že to bude čech. Tak jsme ho dojeli a předjeli. Ano byl to čech. Fábie s Ústeckou značkou. Ani je nehlo že jsme přejeli několik pruhů tam a zpět aby jsme je předjeli...

Někdy v noci začaly Alpy. Krásné horské štíty jsme neviděli. Byl tma jak v řiti. Našim cílem bylo dojet do Itálie kde je 10°. Po několika hodinách nás kdesi v alpách předjela ústecká fábka. A jela před náma. Pán se nebál. Jel 90 kmh všude. V jedné obci Habr povídá, zpomal psali tady na značce něco o radaru. Tak jsem zpomalil když v tom blejsk. Fábku sejmul fotoradar. Tak to byl gól.

Opět jsme ujeli několik km když v tom navigace povídá: Po 400m se naloďte na trajekt. Si dělá srandu? Nedělala. Byl tam autovlak. Nezbylo nám než se uložit v autě v -15°c ke spánku a počkat na raní spoj trajektem... Spalo se mi v pohdě. Brzy vyšlo slunko a teplota klesla na -10° což bylo v extrémní toleranci mého spacáku. Habrovi, jež má spacák ještě z Hitlerjungend byla zima pořád. I po pokrytí jeho těla vším bordelem z auta.

Když jsme se vzbudili bylo nádherně a asi 11h. Umyli jsem se a podivili se nad kupou novejch vajglů vedle auta. Vajgle se tam objevili jak na nás chodili všichni koukat. Holt atrakce. Pak jsme nastartovali a jeli vysolit 17eur za cestu autovlakem. Průvodčí z nás měl řiť jak sviňa. A ještě se divil že žijeme. Cesta autovlakem byla zábavná. Celá vedla tunelem a nebylo nic vidět...

Poté jsme jeli a jeli a jeli až do itálie k MOŘI! Vybrali jsme vhodnou lokalitu k přenocování. Bylo to několikatisícové město, asi jak půl Jihlavy kde mimo sezonu bydlelo tak 10 lidí. Přesto jsme našli restauraci kde jsem si dali pravou italskou pizzu. Poté jsme autem jezdili po městě a hledali nějaký WiFi signál k cracknutí. Zbytečně. Signál nebyl. Tak jsem zakempili autem mimo dosvit pouličních lamp poblíž pobřeží, pustili jsme si na notesu TBBT a lili do sebe plzně aby se nám lépe spalo.

Ráno jsme posnídali polévku z pytlíku a šli dělat pokus, jestli plave golfový míček v moři. Po dokončení experimentu jsme sedli do vozu a valili směr Venezia. V benátkách jsme zaparkovali v parkovacím domě a přesunuli se za jedno euro peoplemoverem do centra. Centrum jsme prochodili kvalitně. Nafotili jsme desítky až stovky fotek. Ztrávili jsme tam celé odpoledne. Dali jsme si tam oběd, Habr zase pizzu a já těstoviny. Unavení jsme se pomalu sunuli peoplemoverem k autu, aby jsme pomalu mohli jet domů...

Autem jsem valili směr domov. Kdesi uprostřed dolomitů jsme začali shánět hotel k přespání. Proč hotel? Habr se chtěl umýt! Prase jedno... Nicméně sehnat hotel v dolomitech se zdál nadlidský úkol! Asi po hodině se to povedlo... Ale byl to hnus velebnosti! Hnus za 70 eur. Ale jediný z otevřených byl volný... Bohužel No WiFi :(

Druhý den jsme opět celý den jeli. Aby jste pochopili, nechtěli jsme platit za dálnice, tak jsem jeli po vedlejších silničkách. Směřovali jsme v Rakousku za Habrovou sestrou kde jsme se rozhodli přespat. Dojeli jsme asi v 20:00 k hospodě kde jsme měli spicha. Tam jsme si dali jídlo a mnoho piv. Já jsem chtěl druhý den řídit tak jsem nepil panáky. (nsštěstí) Potkali jsem se tam i s přítelem sestry od Habra. Byl to slovák a moc toho nevypil :) Někdy v nočních hodinách jsme zaplatili 100eur a vydali jsme se k domovu. Navíc jsme byli multikulturně pobaveni únosem nevěsty! To byl zázitek. Neljegračnější bylo když jí měnili status na facebooku. Asi nějaký nový zvyk!

Další den jsem si udělal asi 10km procházku v Rakouských dědinách, abych ze sebe dostal piva. Když jsem se vrátil, vstával zbytek osazenstva a mohli jsme vyrazit. Vstříc domovu!

Postřehy? V itálii nemají WIFI. Nikde. V rakousku jo, ale málo a dobře zabezpečené. Italové jsou dementi jež nemají ve světě rovno. Neumějí ani jezdit autem ani se slušně chovat. V rakousku i ten nejposlednější zemědělec jezdí nejméně tuaregem. Ze všech států mi vyšlo nejlépe německo. To jsou prostě frajeři! Ale jinak všude, úplně všude mají 3G! Kam se serou čeští operátoři!

Galerii shlédněte zde.

Závěrem video z cest: