Trampský širák 2008

Jako každý rok tak i letos se konala velkolepá akce www.trampskysirak.cz. Já jako každý rok jsem na ní nesměl chybět, proto jsem se letos s mojí milou rozhodl že tam vyrazíme pro jistotu už v pátek. Pak nám nezbývalo než se těšit. Ovšem první problém byl že trampský širák začínal v šest večer. Kdo to kdy viděl aby se někdo stihl dostat tak brzo v pátek z práce na akci?? Nás to stálo hodně úsilí ale dostali jsme se tam za včasu asi v deset. Vzhledem k tomu že já byl před tím v práci den noc a pak ještě den, byl jsem velmi ospalej. Naznal jsem že když si hodně brzo nedám pár piv že se mnou bude prd. Na konec se mnou bylo prd i po pivech ale byl jsem alespoň opilej. Spát jsme šli hned po koncertech, ale zanechalo to ve mě dobrý dojem. Moc pěkně nám to Sampaj připravil.

Druhý den jsme začali tím že jsme vyrazili na oběd do Štok. Zalezli jsme do první restaurace ze které koukala krvavým zrakem ještě asi podnapilá kuchařka. Hned jsme ji zaúkolovali a už se to nosilo. Řeknu vám, dlouho jsem se tak nepřejedl jak ve Štokách. Brutus. Ještě než jsem stačil dojíst jídlo byl, na cestě pan Lorenc. Pan Lorenc nás vyzvedl přímo u hospody a nemuseli jsme pěšky. Sice byl problém se k němu vejít protože vezl ještě svojí +1 a Inžu ale šlo to. V kempu se pohotově ubytoval odstavením vozu a šli jsme okupovat pivní stánek. Potkali jsme pár známích tváří z Telče, někteří s nama i poseděli.

Po delší době jsme se shodli že by bylo značně nekůlturní celý širák prosedět ve stánku a vydali jsme se do hlediště. V hledišti nebylo moc k vidění co tam bylo lidí a taky tam svítilo slunko. To nás značně zarmoutilo a vyrazili jsme na procházku do Štok. Vedl nás Váša svojí zkratkou která byla sice dál ale za to horší cestou. Párkrát jsme ho po cestě prokleli ale s klením jsme přestali když jsme zjistili proč nás tudy vede. První chalupa na kterou jsme narazili byla totiž hospoda. A vzhledem k tomu že jsme všichni po té strastiplné cestě velmi potřebovali plzeň, dál jsme nedošli.

Hospůdka ukojila naši touhu po pořádném pivu které nebylo letos na širáku k dostání. Pani hopodská nám ráda zamávala na rozloučenou do tmy když jsme odcházeli. Konečně jsme si šli vychutnat řádné kapely. Kapely hrály jak o život a nám opět narůstala žízeň a hlad. Proto jsem se vypravil něco si sehnat. Nesehnal jsem sice jídlo ale zato jsem sehnal podepsanou knihu o Hop Tropu psanou a podepsanou Sampajem a skupinou. To jsem se cítil jako frajer!

Váša při jedné výrpavě za něčím co se dá konzumovat donesl asi čtyři lahve vína. Ale jakého vína! Pilo se samo. Tudíž byly čtyři lahve pro nás málo a aspoň další čtyři se dokoupily.

Přes naší veselost jsme téměř nepostřehli že se přestalo hrát a zapálil se oheň. Postupně jsme se trousili spát... Pan Lorenc si při své cestě do hajan vysloužil hodnost Kazišuk Voyer. Nechť si pod tím každý představí co chce.

Ráno bylo stejný, nesváteční. Váša chodil s dýchacím přístrojem a počítal si promile. Odject jsme mohli až po několika hodinách, což nás nepotěšilo ale všem nám alespoň zůstala řidičská oprávnění. Trampský širák opět nezklamal a těším se, i přes jeho hodnotu v penězích (tím nemyslím peníze za lístek) na další ročník.