Blog

Před naším domem je kus silnice, kde je povolené podélné stání. Za těch několik let, co zde bydlím jsem nepochopil, jak se zde parkuje. Vypozoroval jsem však několik zásadních faktů. Na příklad, že se zde parkuje fakt na prd. Vemte si na přiklad zimu. Né tu letošní, ta stála za prd, tu z minulého roku. Kdy byly tuny a tuny sněhu. Večer jsem přijel k domu, vzal lopatu a odhazoval jsem si místo pro stání. Postavil jsem tam vůz. Druhý den ráno jsem odjel. Na místo mi okamžitě zaparkoval někdo pracující v nedalekém nejmenovaném krajském úřadě.

Někdy se říká, že má Česká republika dvě hlavní města. Jsou jimi skutečné hlavní město Praha, a pak rádoby hlavní město Brno. Obě města jsou spádovou oblastí pro okolní zbytky republiky. Tedy Praha hlavně pro střední Čechy, a Brno hlavně pro moravu. Spádová oblast znamená, že tato města přitahují tzv. naplaveniny, které se tam stěhují za vysněným lepším životem. Například v paneláku. Nejčastěji jsou to lidé, pro něž je dědina malá, a mají pocit, že je doma nikdo nezaplatí stejhně jako v jednom z hlavních měst. A možná že i toto se podepisuje na mentalitě oněch lidí, a lidí kolem nich. Nechci se však zabývat zeměpisem nebo tak. Tenhle článek je o něčem jiném.

A je to. Snad je to za náma. Téměř. Někdo si poseděl v koloně, někdo si sprostě zanadával a někdo si užil smyků a drajvů za použití ručky, třeba s úsměvem na rtech. Já si užil od každého trochu. Když už opustíte kolonu a jedete smykem za použití ručky od závěje k závěji, proč si s úsměvem nezanadávat? Když jsem pustil svoji stanici Allamat 295, slyšel jsem slova řidičů kamionů. A nebyla to běžná slova. Kurva, stojím tu už čtyři hodiny a ujel jsem čtyři sta metrů. A ty kurvy s osobákama nás berou z leva z prava. Jak se máme rozjet když nás ty hovada předjížděj? Potom se pobavíte s řidičem osobáku. Ty kurvy s kamionama, ty to tady zase zasekaly. Ale povedlo se mi předjet celou kolonu, bylo to zasekaný i v protisměru a nic tam nejelo... Takovej je svět, pánové.  Nic není černobílé. Kluci z tirů chtějí dojet. Kluci osobáci - taky. V rádiu a televizi říkají, kdo nemusí ať nejezdí. Tak jak je možné, že se mezi Jihlavou a Brodem mohou vyskládat do jedné neuvěřitelně dlouhé řady stovky kamionů? Jak je možné, že na dálnici nejen vysočinou, stojí několik tisíc ve dvou řadách stojících vozidel a nejen kamionů? Je to tak. Každý musí jet, a každý musí dojet! Na každého doma čeká někdo, nebo alespoň něco, za čím musí, a to hned! Proto sprosté výpady, nesmyslné předjíždění, blikání, troubení, adrenalin, vztek a závěrem i trocha zoufalství. Žijeme v takové době, jakou si sami děláme. Každý takový rozmar počasí, je pouze souboj člověka se živlem. A když si závěrem dne říkáme, to jsme souboj vyhráli, je to omyl. Nevyhráli. Pouze jsme to ustáli! Bylo by dobré, příště až se přižene bílá smrt, aby si všichni ti operátoři, vedoucí, organizátoři a manažeři řekli, stejně se to neposere. Dojel bys leda do řiti, zůstaň doma, běž na běžky a nebo se vožer. Do práce přijď až uvidíš, že ta sračka nepadá... Bohužel, realita je taková, že až se to znova přižene, ti z tepla kanceláří stejně zavelí, do zbraní! Je na čase vyrazit na souboj s počasím. A minulost se stane budoucností! PS. Přeju si, aby většina obdobných rozmarů počasí trvala zase pouze dva dny, jako téměř vždy. Protože až se to natáhne na týden, dva, budiž k nám nebe milostivo!