Blog

Tak a už je to tady. V určitých časových periodách je obyvatelstvo naší České republiky z nějakého důvodu masakrováno mediální kampaní na téma nejznámějšího českého kriminálníka Jiřího Kajínka. Tentokrát se daří diskuzi mezi lidmi rozvíjet jiným způsobem. Způsobem značně náročnějším. Hned na začátek chci upozornit že jsem film neviděl a pravděpodobně ani neuvidím, nechám ho zapadnout hodně hluboko v pořadníku věcí co bych chtěl shlédnout, hned vedle všech ostatních kokotin vyprodukovaných v České republice v posledním desetiletí...

Velmi rád chodím v sandálech. Je to problém? Až sem ne. Problém je že jsem měl vždy ve zvyku nosit do sandál ponožky. Poslední rok či dva se začínám setkávat s nepochopením pro tento zvyk. Moje milá mě vždy označí nějakým zvláštním českým výrazem - popřípadě použije nějakého přirovnání. V časopisech narážím na články o tom jak se češi oblékají jak dementi a že považte, nosej ponožky v sandálech! Vždyťse to nikde v EU nedělá! Dokonce jsem nedávno narazil na jaký si článek v blogu kde autor používal velmi nehezkých až urážlivých výrazů pro ponožkonosiče. Dlouho mi to leží v hlavě a potřebuju to ze se be dostat. Proto jsem udělal experiment, zcela výjmečně sám na sobě. (Jestli je váš čas drahý nebo jsou Vám ponožky v sandálech ukradené, raději nečtěte dál!)

Dnešní událost, jedna z menších, mě přivedla na myšlenku. Kam se v dnešní době podělo slovo prosím? Zvoní mi telefon. Celkem klasika. Neznámé číslo. Celkem klasika. Povídám, celkem klasicky:

• Dobrý den Duba, společnost Skori.
• Ozvalo se zahuhlání které končilo "musíte přijet"
• Prosím, špatně jsem Vám rozuměl, kdo volá?
• Speciální škola, musíte přijet
• Co máte za problém?
• Nevím, nalepil se mi štítek na válec.
• Máte štítky pro laserový tisk? Na který válec se Vám to nalepilo? Optický?
• Jak to mám vědět? To máte vědět vy!
• Budu muset přijet, co tam máte za stroj?
• Přece Xerox, jste nám to instaloval.
• To mi bylo jasné Ale pokračuji: Přijedu k vám, co že jste za školku?
• Speciální --- ---.
• Dobrá, ale škol je tady několik.
• Přece na Březinkách, jak jste to tu instaloval.
• No ale tam je jich několik!?
• Speciální --- --- + adresa.
• Jo už vím. Zrovna sedím v autě a můžu k Vám přijet za chvíli.
• Super ... Tůů ... Tůů ... Tůů

Nevím, asi se chovám v dnešní době primitivně, ale já když někomu volám, ač vím že to co má udělat je jeho povinost tak pozdravím, zeptám se jestli neruším a jestli na mě ten člověk má čas. Poté mu popíšu problém a zeptám se jestli neexistuje řešení které bych si jako uživatel byl schopen odstranit sám. Když to nejde tak se optám kdy bude mít na mě čas a popřípadě vysvětlím jak moc to spěchá. Potom poděkuji za věnovaný čas a s přáním hezkého dne se rozloučím.

Nepsal bych to kdyby tenhle telefonát byl ojedinělý. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem si uvědomil že je jich hodně. Dokonce bych řekl že přibývají. Přivádí mě to na myšlenku, zda bych se neměl  začít chovat i já jako kurva? Proč prosit když to co chci je konec konců stejně povinost volaného! Ale asi né, vždy jsem chcal proti větru a asi mi nezbývá nic jiného. Proto budu neslušnost a hulváctví i nadále oplácet úsměvem a vlídným slovem. Když to víc nepůjde tak se vymračím a vynadávám v autě jak to dělám do posud. Jen si lidé uvědomte, nevím jak to dlouho vydržím!

A až mě jednou o něco požádáte a nebudete se tvářit moc vlídně, popřípadě nepoužijete slušného a uctivého pozdravení a slovíčka prosím, nesmíte se divit, když vás né moc slušně a né moc vychovaně POŠLU DO PRDELE!