Kronika Václava Příplaty strany 13, 14, 15,

13.

 Tak jsme toho na určitou dobu nechali. Až nám strýček Krejčů vyprávěl, když oni chodili na vrány mladé, jaká je to pochoutka a my jsme se smáli, že v hrnci nic nebylo a vyprávěli mu naše úspěchy, když jsme je naházeli ze stromů dolů, nemohli je najít. Strýček nám povídá, děláte v tom chybu, když jste u hnízda, máte vzít várnu za krk, zatočit, tím se usmrtí a hodí dolů a jsou pod stromama. Taky jsme hledali hnízda strak a sojek, slyšeli jsme, že tyto dva druhy ptáků sbírají vše co se leskne a odnášejí do svých hnízd a že se našly i zlaté prsteny, naušnice a jiné lesklé předměty. Nikdy jsme nic nenašli, nikdy neměli hnízda na silných stromech , ale právě na tich nejslabších, který se pohybovaly k prasknutí. Chodili jsme do panského lesa, na červené jahody, byly nejlepší, nejchutnější, navlíkali jsme je na stébla trav a dávali jsme je kolem krku jako korály a malé konvičky plné vonících jahod, na výslunní byly nejsladší. Na borůvky jsme většinou chodili do březin, vysoké boroviní, z Perku nás vždycky šla celá školská famílie a já jsem je v trhání borůvek vždy předhonil, já jsem měl hrneček provázkem připevněn pod kabátkem na sobě okolo těla a seděl na bobku a trhal jsem oběma rukama a hrnul borůvky do mého zásobníku a druzí moji kamarádi hrneček postavený na pařezech, nosili hrstě borůvek do hrnečku. To jsem vyzkoušel sám na sobě, jak to zdržovalo. Maliny jsme taky trhali na kopci, ale byli i jinde na pasekách státních lesů úseků Barborka. Pod hájovnou Barborka je rybníček. Jednou za 10 roků ho vylovili a já jsem nepřišel bez pozvání. Slyšel jsem, že je tam kapr a on tam byl velký macek. Vážil 8,5kg, mohl se zapřahat do bran. O kousek dále byla lesní školka, v které jsem často pracoval, z které se vyzvedli stromky a šli jsme je do pasek sázet, motykama nakopat jamky, strhnout 50cm drn, nakopat zem a zasadit 1 sazenici smrku. 

Ve školce jsme měli práce úklidové i hodinové, jak to určovala směrnice lesního zákona, jak byla práce ve školce na čas hotová, šli jsme na dva dny na prořezávku a hned jsme se zase vrátili do školky, poněvadž si vyžaduje více poctivé práce a nesmí zůstat bez školkařských pracovníků. Tento úsek měl na starosti hajný Jaroslav Trpák. Poslal mě do Častrova do kovárny abych zašel do obchodu a přinesl dvě flašky půllitrové koňaku a tak jsem vše vyřídil, vracel jsem se tou samou cestou na Barborku. Za Častrovem jsem nemohl vydržet, abych se nenapil, ještě neměl takovýho špiritusu v puse, zkrátka jsem otevřel pusu a s falšky se napil. Byla dobrá, tak ještě jednou a už mně bylo horko a začal jsem zpívat a řvát jak pavián, až mě do školky slyšeli. Když jsem přišel na pracoviště, práce ve školce skončena a dobře skončena, tak jsem se všichni napili a že půjdem domů, ale s hajným jsme se napili trochu víc, nohy nás nechtěli poslouchat, ty ostatní seděli u stromů a povídají různé báchorky a vtipy, v tom hajná volá – Jardo! Vyšla z hájovny a šla do školky. Jak jsme ji všichni spatřili, že se k nám přibližuje, tak jsme se s hajným zabrabali do listí. Když přišla, hledala nás a ptala se ženských kam jsme spolu odešli, ženský odpověděli – Hajná, vy po nich chodíte a nic pozorujete. Tak jsme vystrčili z lupení palice, tady jsme a zase zahrnuli. Musela být taky nějaká legrace, jinak nás ta práce určitě lepší bavila, když bylo veselo. Chodili jsme do lesa s tatínkem. Poráželi jsme stromy za hajného jedličky a hanuse, barboreckého úseku, většinou se poráželi smrky, osekali, oloupali, vytahovali se větve a házeli na hromadu též i kůra se ke stromům ukládala. Kláda byla změřena, délka v prostředku, modrou křídou kruh a připraveno ke konsignaci. Chodili jsme na hony, jako naháněči zvěře ke střelcům. Byl hon v častrovským úseku u křízku v sukovým houštím na cestách byli střelci a my tlačili zvěř z houště. 

 Já jsem vylezl z houště akorád na cestu a zajíc utíkal okolo mě a na té cestě hajný Jedlička, on střílet nemohl, byl jsem tam já a on přišel ze zadu, kopl mě do prdele směrem k houští a co tady děláš na tej cestě, mohl jsem tě zastřelit. Panstvo pořádalo i jiné hony, byli jsme na honu na Gabrielce, kde se pořádaly kruhové hony, vysoké meze, honců bylo mnoho, veliké kruhy, celý kruh i se střelcema se stahoval, do středu kruhu, nikdy jsem to neviděl, tolik zajíců, ran jako o božím těle, za ten den zastřelili 1802 zajíců a 800 bažantů. Já jsem z těch ran neslyšel dva dny. Ze školy jsme také chodili do státních lesů i do baronových a odchytávali ze stromů mnišky, byla tam vždy celá třída po celý den. A za dva dny jsme šli znovu do lesa na mnišku a byli jsme ještě pozváni za 14 dnů a proč tak dlouho za sebou, to jsme nevěděli. Na Perku byly čtyři rybníčky, první naproti petrovýmu stavení u cesty obecný louky, druhý rybníček naproti Vacíkovi, třetí rybníček za Hronovy v zahradě a čtvrtý v Coufalový zahradě, pro ryby komorník, v každém rybníčku byly nasazeny ryby, každým rokem se lovil rybníček, na přeskáčku a když se vylovil, ryby se rozdělily, označkovaly, do ocasní ploutve se vysekali patronem kolečka. Každý je měl označkovaný, večer starosta udělal slezinu, koupil čtvrtku piva, popíjeli a popapali a jako bečky se po půl noci doškrabali domů, udření zalehli do postele. Přes zimu dávali ryby do komorníku, to byl Coufalů rybníček, ten nikdy nezamrzl. Louka ve vsi a k tomu dvě louky pod silnici byly obecní, to je Perek, které se posekly a když to uschlo, nahrabalo a sváželo se to vždycky jedním párem krav v řebřiňáku, na prostřední louku ve vsi a každý rok se měnil potah podle čísel. Nastala na louce veliká hromada sena a otavy a my jako kluci a holky dělali tunely , prali jsme se, žádný předem nevěděl , na které straně vyleze. Tam jsme užívali velké legrace. Večer, když poklidil se dobytek, přicházeli tatíci dělat kupy, udělali 10 kup.

... pokračování příště ...